Rorýs zavalitý (Cypseloides senex) je druh ptáka z rodu amerických rorýsů (Cypseloides). Hnízdí i nocuje na stěnách jihoamerických vodopádů za clonou padajících vod. Do těchto míst se dostává přímým průletem padající vodní masou. Mezi jeho nejznámější hnízdiště patří i mohutné vodopády Iguaçu.

Taxonomie Rorýs zavalitý je představitelem osmidruhového rodu Cypseloides, jednoho ze dvou rodů podčeledi amerických rorýsů Cypseloidinae. V 1826 ho popsal Coenraad Jacob Temminck pod vědeckým názvem Cypselus senex. Rodový název byl odvozen z řeckého κυψελος kupselos – vlaštovka a oidēs podobný. Druhový název pochází z latinského senex, senis – stařec. Inspirací pro druhové jméno byla světlá hlava. Pro rozměrovou výjimečnost v čeledi bylo navrženo zařazení do vlastního jednodruhového rodu Aerornis. Tento návrh zatím nebyl všeobecně přijat.

Výskyt Rorýs zavalitý se vyskytuje v pásu od střední Brazílie (státy Amazonas, Mato Grosso a Pará) až po jižní Brazílii, východní Paraguay a nejsevernější provincii Argentiny, Misiones. V této oblasti se rozmnožuje a hnízdí výhradně na skalnatých útesech za vodopády, při čemž se na taková hnízdiště specializuje. Významné hnízdní kolonie vytváří i na mohutných vodopádech Iguaçu, které jim ke hnízdění poskytují pásmo stěn o délce přes tři kilometry. Do přehrazení řeky Paraná přehradou Itaipú, poskytovaly významnou příležitost ke hnízdění nejmohutnější vodopády světa Sete Quedas a Urubupunga o celkové délce přelévané hrany přes šest kilometrů. V povodí Amazonky obývá mohutné vodopády Catarata Arco Iris a Catarata Ahlfeld. V povodí řeky São Francisco nazývají domorodí obyvatelé 10 m vysoké vodopády Ouro Preto Cachoeiras das andorinhas – Vlaštovčí vodopády. Vytváří stabilní populace a migrační aktivity nejsou prokázány.

Popis a způsob života

S délkou těla 18 cm a hmotností 56 – 110 g je o málo větší, zato více jak 1,5× těžší než rorýs obecný. Je jedním z největších zástupců čeledi rorýsovitých. Peří je na křídlech hnědé, záda jsou tmavá, boky jsou o něco světlejší a ještě světlejší je hlava. Mladší jedinci jsou oproti rodičům světlejší. Pohlaví nejsou rozeznatelná.

Vzhledem k vyšší hmotnosti je jeho let méně elegantní, třepotavější a pomalejší než let rorýse obecného. Potravu sbírá vysoko nad korunami deštných lesů a tvoří jí hmyz od drobných mravenců po velké střevlíky. Večer se u vodopádu nečekaně objeví hejno, které se vznáší nad vodní tříští a náhle se ptáci jeden po druhém vrhají do vodopádů, vyvolávajíc dojem sebevražedného úmyslu. Takto během několika minut za vodní stěnou zmizí stovky ptáků. Následující ráno opět v krátkém okamžiku vylétnou z padajících vod a odletí přes koruny stromů. Akce průletu není stoprocentní. Za vysokých průtoků se v proudech pod vodopády vyskytují ptáci, schopní se opět bez viditelné újmy z hladiny rozlétnout. Pokud je známo, rorýsi zavalití se v celém svém areálu rozšíření rozmnožují výhradně za vodopády.

Rorýs zavalitý tvoří hnízdní kolonie. Stejně jako u jiných příbuzných ptáků je jeho teritoriální chování omezeno na bezprostřední okolí hnízda. Ptáci jsou podle dosavadních pozorování monogamní. Hnízdo je vybudováno z mechu a malých oblázků, slepených bahnem. Snůška se obvykle skládá pouze z jednoho vajíčka. Mláďata jsou pokryta hustým peřím, aby si udržela teplo ve vlhkém a chladném prostředí. K tomu napomáhá i větší relativní plocha při větší velikosti druhu. V případě zvýšení průtoků při náhlých lijácích jsou mláďata schopna upadnout do stavu strnulosti podobně jako rorýs obecný v případě dlouhého deštivého období. Úkolu poprvé překonat vodní stěnu se mládě nijak nevěnuje zkušebním máváním křídel a první průlet provede náhle s vysokou účinností. Na rozdíl od dospělých jedinců však mládě z hladiny není schopno vzlétnout. Doposud neexistují prokazatelné informace o reprodukčním věku ani o délce jeho života.Rorýs zavalitý vydává krátké ostré slabiky „tik…tik…tik…“ doprovázené cvrčivým „trrrrrr…churrrrrr“. Síla vokalizace odpovídá potřebě komunikace za hukotu vodopádů.

Evoluce chování Rorýsi mají ze své podstaty dispozice k využívání vodopádů ke hnízdění a zvládání rostoucího množství vody přetékajícího přes vodopády by pro ně nemělo představovat problém. Nabízí se postupné pronikání pod vodopády ze stran a následné ustálení tohoto chování vlivem vyšší reprodukční úspěšnosti. Tak je vývoj tohoto chování prokazatelný u rorýse černého (Cypseloides niger).

Prof. Reichholf vysvětluje vývoj tohoto unikátního chování jako postupné přizpůsobení vyšším průtokům způsobených změnou klimatu. V období pleistocénu byla vlivem akumulace vody v ledovcích plocha oceánů nižší a při nižší teplotě docházelo k menšímu odparu z oceánských ploch. Následkem toho se oblasti výskytu rorýse zavalitého ocitly v oblasti savan, kde pouze deštivá etapa roku mohla zajistit dostatečné množství hmyzu pro výživu mláďat. Hnízdiště byla budována za mnohem tenčími, mnohdy průhlednými vodními stěnami. Zvětšení výparné plochy oceánů a zvýšení teploty po odeznění dob ledových způsobil postupný nárůst vodnosti říční sítě, kterému se živočišný druh mohl postupně přizpůsobit. Tento model vyhovuje i pro salanganu vodopádovou (Hydrochous gigas) z Jihovýchodní Asie a Oceánie, která je při stejném chování zástupcem jiné skupiny v jiném místě.

Reference

Související články Rorýsovití Cypseloidinae Cypseloides Salangana vodopádová

Externí odkazy

Kategorie:Rorýsovití