náhled|Setkání Ženotdělu v Amurské oblasti (1920) Ženotděl () bylo ženské oddělení ústředního výboru Komunistické strany Ruska (bolševiků), které existovalo mezi lety 1919 a 1930. Snažilo se prosadit rovnost a osvobození žen.
Historie náhled|Oddělení Ženotděl v Kasimovu (1925) Ženotděl byl založený v roce 1919 dvěma ruskými feministickými revolucionářkami Alexandrou Kollontajovou a Inessou Armandovou. Úkolem tohoto komunistického oddělení bylo koordinovat a poskytovat vzdělání žen v Sovětském svazu. Cílem bylo odstranit negramotnost a vzdělat ženy v nových zákonech, které se jich bezprostředně týkaly. V sovětských zemích Střední Asie se Ženotděl věnoval také zlepšení podmínek života muslimských žen.
Oddělení Ženotděl prosadilo v listopadu 1920 na území Ruska, jako prvního státu na světě, zákon o legálnosti interrupce. Státní nemocnice poskytovaly interrupce zcela zdarma. Ovšem poté byla v Rusku ženská otázka upozaděna, protože se země, vyčerpaná dlouhou občanskou válkou, soustředila na ekonomiku. Ženotděl v té době dostal nový úkol, a to mezi ženami prosazovat komunistické myšlenky.
Na počátku dvacátých let bolševici stále věřili ve světovou revoluci a pořádali proto kampaně například ve Střední Asii. Aby dosáhli revoluce, museli v těchto „zaostalých“ asijských zemích edukovat masy a probudit v nich třídní vědomí. Ženotděl se zde soustředil na osvobození žen z područí mužů. Jeho členky proto pořádaly vzdělávací projekty, kterými se snažily posílit ekonomickou a politickou nezávislost tamních žen.
náhled|Členstvo Ženotdělu v Čuvašsku (1925) Minimálně do roku 1926 se Ženotděl nezabýval zahalováním muslimských žen. To se změnilo v roce 1926, ve kterém byl zahájen projekt Hujum. Ženotděl začal vnímat tradiční středoasijské ženské oblečení parandži za symbol vyloučení žen ze společnosti. Projekt se zaměřil na Uzbekistán a Ázerbájdžán a probíhal formou kontinuální propagandy. Sověti zde chtěli dosáhnout rychlé transformace společnosti a Ženotdel využili jako nástroj propagandy zdůrazňující nošení závoje jako naléhavý problém. Ženotděl poté organizoval velké demonstrace, na kterých ženy pronášely projevy hlásající osvobození žen a mítinky zakončovaly tím, že se zbavily svých parandži. Ženotděl věřil, že zbavením žen symbolu zahalování dojde k jejich osvobození, a to povede k destrukci tradiční společnosti a umožní to provést sovětskou revoluci.
Poté, co nastoupil k moci J. V. Stalin a konsolidoval svou moc, vyhlásil kolektivizaci (1927) a první pětiletku (od r. 1928). Ženotděl doufal, že tato politika povede ke kolektivní výchově dětí a masovému zřizování mateřských škol. Strana si však s feministickým oddělením stále více nevěděla rady. Mužští představitelé strany chtěli, aby ženám byla vyhrazena pouze stranická sociální politika, ale do ostatních oblastí se nepletly, proti čemuž se Ženotděl vymezoval. Vedení strany jim postupně odebíralo kompetence a předávalo je jiným orgánům, které nebyly dělené na mužské a ženské agendy. Díky tomuto postupu mohlo stranické politbyro v roce 1927 dojít k závěru, že Ženotděl zdvojuje činnost, kterou vykonávají tradiční orgány strany. V roce 1928 doporučil místním stranickým organizacím, aby nezakládaly oddělení Ženotděl a ženy integrovaly do odborů a podobných organizací. V této době bylo ženské zastoupení v komunistické straně SSSR přitom stále nízké.
K roku 1929 Ženotděl přežíval v podstatě jen ve venkovských oblastech, kde se věnoval kolektivnímu zemědělství a edukoval rolnické ženy. V lednu 1930 stranický ústřední výbor Ženotděl rozpustil. Důvodem bylo zrušení všech méně významných projektů, jelikož se Stalin zaměřil na rychlou industrializaci země. Stranické politbyro bylo toho názoru, že ženy v Sovětském svazu již osvobození dosáhly a není nutné dále vynakládat na tuto aktivitu finanční prostředky.
Ideologie Původní ideologickou myšlenkou bylo z feministických pozic dosáhnout pro ženy plné nezávislosti. Ženy měly být rovné mužům v každém aspektu života. Současně chtěly ženy zbavit tzv. druhé směny, k čemuž prosazovaly zřizování jeslí a mateřských škol, prádelen a závodních jídelen. Komunismu chtěly dosáhnout decentralizací a vytvářením menších projektů. Poslední ale bylo v rozporu s mužskými vůdci strany, kteří věřili, že rovnosti bude dosaženo prostým odstraněním kapitalismu a přerozdělením výrobních prostředků mezi lid. Bolševici k tomu prosazovali centrální plánování ekonomiky.
Vůdkyně 1919−1920: Inessa Armandová 1920−1921: Alexandra Kollontajová 1922−1924: Sofia Smidovičová 1924−1925: Klavdija Nikolajevová 1925−1930: Alexandra Artjuchinová
Odkazy
Reference
Kategorie:Feminismus Kategorie:Ženská práva Kategorie:Organizace založené roku 1919 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1930 Kategorie:Komunistická strana Sovětského svazu