Kostel svatého Petra a Pavla se nachází na návrší obce Kojice, na západním okraji Pardubického kraje. Jedná se o románský kostel, který je tvořen hlavní lodí s apsidou a věží. V interiéru jsou zachovány románské nástěnné malby.

Historie Kostel svatého Petra a Pavla byl postaven na konci 12. století z pravidelných pískovcových kvádříků. Patří k nejstarším zděným sakrálním stavbám v regionu.

Ve 14. století patřil do děkanátu Čáslav a arcijáhenství Kouřim.

Patronátní právo ke kostelu měl Držislav z Kojic, dále od roku 1343 cisterciácký klášter v Sedlci, poté Vaněk z Miletínka a od roku 1491 Vilém z Pernštejna. Roku 1560 přešel patronát na císařskou komoru. Kostel byl filiálního charakteru.

16. března 1964 byl zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek České republiky (číslo zápisu 36146/6–2105). V minulosti spadal kostel pod správu Římskokatolické farnosti Týnec nad Labem. Od roku 2023 je v majetku obce Kojice.

Stavební vývoj Původní románská stavba tvořená hlavní lodí s apsidou a věží byla v průběhu staletí opakovaně upravována.

V průběhu 18. století byl kostel upravován v barokním slohu. K severní straně lodi byla přistavěna jižní boční loď se sakristií v přízemí a tribunou v patře. Došlo k rozšíření vnitřního prostoru i k upravení dispozičního řešení. Byl zhotoven nový trámový krov s raným typem ležaté stolice a zároveň byl upraven strop do podoby trámového záklopu. Při této úpravě došlo také k dozdění štítů. Byla zvětšena okna kostela, zastřešena věž cibulovou bání a fasáda byla sjednocena omítkou.

V září 1825 při požáru v Kojicích kostel sv. Petra a Pavla vyhořel. Při této události byly poškozeny zvony, které pocházely z let 1494, 1599, 1751. V roce 1833 byly z pozůstalé zvonoviny těchto zničených zvonů ulity v Hradci Králové zvony nové. V září roku 1834 byly slavnostně zavěšeny. K nim pak přibyl zvon třetí, Umíráček. Částečná oprava kostela byla realizována roku 1873. O provedení vnitřních interiérových úprav se zasloužil Josef Scheiwel, který je autorem i obrazu svatého Petra a Pavla na hlavním oltáři. Za 1. světové války byly kostelu sebrány pro válečnou potřebu dva zvony. Celková úprava kostela byla realizována až v letech 1926–1927 pod záštitou památkového úřadu. Při opravě byla provedena výměna původního rákosového stropu za dnešní trámový, byla instalována nová cihlová podlaha, byla dřevěným zábradlím doplněna oratoř s kruchtou. Po roce 1938 měl kostel opět tři zvony, které byly během 2. světové války použity pro potřeby nacistického wehrmachtu. Dnes je kostel stále bez zvonů.

V roce 1965 proběhla úprava fasády kostela, při níž byla sejmuta omítka z fasád a odkryto kvádříkové zdivo. V roce 1996 byla přeložena původní střešní krytina za keramickou krytinu – bobrovky. V roce 2000 bylo kvádříkové zdivo znovu pokryto vápennou omítkou.

Architektura

Exteriér Kostel je orientovanou stavbou obdélníkového půdorysu s presbytářem ukončeným apsidou, která je široká 4,5 m. Apsidu zdobí v zevní části 4 lizény, dvě se nachází po obvodu a dvě v koutech.

Původně byl kostel jednolodní, po přístavbě má hlavní loď (původní) a boční loď (přistavěnou). Hlavní loď je dlouhá 9,1 m a 6,62 m široká a z celkové délky 1,74 m zabírá podkruchtí. Je jednoduchého objemu, bez výraznější plastické výzdoby. Zdivo hlavní lodi je tvořeno pravidelně kladenými pískovcovými kvádříky, které jsou pod vápennou omítkou. Přístavba boční lodi byla postavena z cihel a v interiéru plynule navazuje na románskou stavbu. V exteriéru je pozorovatelná hranice v návaznosti omítky. Sakristie je vytvořena z lomového kamene.

Ze západního průčelí ční hranolovitá věž, která má střechu ve tvaru cibulovité báně z období baroka. Věž má jednoduché hmotové řešení a je členěna pouze okenními otvory a jejich stíněním.

Původní románská okna byla úzká a polokruhově zakončená. V období baroka byla okna zvětšena a upravena, čímž došlo ke změně vzhledu fasád i k změně osvětlení interiéru. Současný výzor fasády kostela je jednoduchý, bez výraznější dekorace.

Střecha kostela je sedlová, pokrytá střešní krytinou, bobrovkami.

Interiér Interiér kostela vychází z původní románské dispozice, která byla v průběhu staletí upravována.

V hlavní lodi je na severní stěně odkryta část z románských fresek, které byly zhotoveny krátce po dokončení stavby po roce 1200. Na této stěně je vyobrazena Madonna, před ní klečící donátor a hradby tvrze. Dále ze stejné doby jsou na jižní stěně apsidy zjevné dvě hlavy a torzo nápisu, z něhož zůstala jen písmena „CCH“, dále je ve východní špaletě východního okna apsidy zdobný ornament. Z období kolem roku 1370 je na severní stěně hlavní lodi viditelné vyobrazení svatého Kryštofa, který nese Ježíška na svém levém rameni. Nástěnné malby byly restaurovány Otakarem Čílou roku 1965, kdy kostel procházel celkovou úpravou pod záštitou pardubického památkového úřadu. Od tohoto zásahu jsou v zakonzervovaném stavu, ale i tak se vytrácí jejich barevnost. Strop presbytáře kostela, který se nachází v hlavní lodi, je zakončen apsidou, která je klenuta konchou a zdobena hvězdami na modrém poli. V dnešní době je koncha zakryta omítkou. V prostoru apsidy je umístěn presbytář a v něm oltář zdobený různými vyobrazeními, např. vyobrazením sv. Petra a Pavla zhotoveným Josefem Scheiwelem. Presbytář je od hlavní lodi oddělen obloukem, který má románský původ. Prostor kostela v současné době (r. 2026) neslouží liturgickým účelům.

Hlavní loď je zaklenuta plochým trámovým stropem z 18. století, který je z tmavého smrkového dřeva.

Severní boční loď přistavěná roku 1615 je propojena s hlavní lodí širokým otvorem zaklenutým valenou klenbou. V jejím přízemí se nachází sakristie zaklenuta gotickou křížovou klenbou bez žeber a v patře je vytvořena panská tribuna. Ta je zabezpečena balustrádou, stejně jako kruchta. Na kruchtě, která se nachází v patře západní části naproti oltáři, jsou umístěny varhany, které byly při provozu kostela velmi využívané. V dnešní době jsou však v nefunkčním stavu. Kruchtou prochází dva pískovcové pilíře, které nesou kostelní věž.

Místa k sezení v lavicích jsou v části hlavni lodi kostela, v boční lodi a na tribuně v patře.

Zajímavosti V severní části hlavní lodi je ve zdi malý okenní otvor (10 cm x 5 cm), který je zasklený. Není známo, proč a k čemu byl zhotoven.

V dnešní době kostel nemá funkci duchovního charakteru, ale konají se zde akce na významné dny a svátky v roce. Např. sborová vystoupení, koncerty, akce v rámci festivalů. Patroni kostela jsou svatý Petr a Pavel, podle kterých se kostel jmenuje.

Kostel byl vystavěn na návrší obce Kojice, protože vyvýšená poloha zajistila dobrou viditelnost stavby v krajině a zároveň poskytovala ochranu před vodou. Poloha kostela mohla souviset i s blízkou obchodní stezkou.

Věž kostela vystavěná ve středu západní části kostela nevystupuje z jeho průčelí ven.

Reference

Literatura

ŽMOLIL, Horymír. 800 let Kojic. Kojice. 1982. BENEŠOVSKÁ, Klára. Architektura románská. Správa pražského hradu. Správa Pražského hradu. 2012.

Externí odkazy

Kostel sv. Petra a Pavla na webu Cesty a památky. Kostel sv. Petra a Pavla, Kojice na webu Hrady.cz Historie obce na webu Obce Kojice Kostel sv. Petra a Pavla na webu Východní-Čechy.info

Kojice Petra a Pavla Kojice Petra a Pavla Kojice Kategorie:Kostely královéhradecké diecéze Kategorie:Kulturní památky v okrese Pardubice Kategorie:Kojice