Kyrgyzstán, plným názvem Kyrgyzská republika, je vnitrozemský stát ve Střední Asii. Sousedí na západě s Uzbekistánem, na severu s Kazachstánem, a na východě a jihovýchodě s Čínou a na jihu s Tádžikistánem. Většinu hornaté země zabírají pohoří Ťan-šan a Pamir, podnebí je výrazně kontinentální s výraznými místními rozdíly. Kyrgyzstán se dělí na 7 oblastí, na území 200 000 km² žije 7,1 milionu obyvatel, je druhým nejmenším z pěti středoasijských republik. Hlavním a největším městem je Biškek, další významná města jsou Oš, Džalal-Abad a Karakol. Více než tři čtvrtiny obyvatel jsou Kyrgyzové, největšími etnickými menšinami jsou Uzbeci a Rusové. Státním jazykem je kyrgyzština, úředním jazykem je také ruština, 90 % obyvatel se hlásí k islámu.
Historie Kyrgyzstánu zahrnuje celou řadu kultur a říší. Ačkoli je Kyrgyzstán geograficky izolovaný díky svému velmi hornatému terénu, byl jako součást Hedvábné stezky spolu s dalšími obchodními cestami křižovatkou několika velkých civilizací. Kyrgyzstán, obývaný řadou kmenů a klanů, se pravidelně dostával pod nadvládu větších národů, například turkických kočovníků, kteří odvozují svůj původ od mnoha turkických států. Nejprve byl vytvořen jako Jenisejský kyrgyzský kaganát. Později, ve 13. století, byl Kyrgyzstán dobyt Mongolskou říší a byl pod vládou několika mongolských dynastií; znovu získal nezávislost, ale později byl napaden Džungarským chanátem. Po pádu Džungarů byli Kyrgyzové a Kipčakové nedílnou součástí Kokandského chanátu. V roce 1876 se Kyrgyzstán stal součástí Ruského impéria a v roce 1936 byla vytvořena Kyrgyzská sovětská socialistická republika, která se stala součástí Sovětského svazu. Po demokratických reformách Michaila Gorbačova v Sovětském svazu byl v roce 1990 zvolen prezidentem kandidát podporující nezávislost Askar Akajev. Dne 31. srpna 1991 Kyrgyzstán vyhlásil nezávislost na Sovětském svazu a byla ustavena demokratická vláda. Suverenitu jako národní stát získal až po definitivním rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991.
Po získání nezávislosti byl Kyrgyzstán oficiálně prezidentskou republikou. Po tulipánové revoluci v roce 2005 se stal parlamentní republikou, postupně se však vyvinul výkonný prezident a vládl jako poloprezidentská republika, než se v roce 2021 vrátil k prezidentskému systému. Po celou dobu své existence země pokračovala v etnických konfliktech, povstáních, hospodářských potížích, přechodných vládách a politických konfliktech.
Kyrgyzstán je unitární prezidentskou republikou, kdy je prezident zároveň hlavou státu i hlavou vlády, zákonodárným orgánem je jednokomorová Nejvyšší rada. Jedná se o rozvojovou zemi, která se v indexu lidského rozvoje umístila na 117. místě a po sousedním Tádžikistánu je druhou nejchudší zemí Střední Asie. Přechodné hospodářství země je založeno na zemědělství (bavlna, tabák, vlna) a dále je silně závislé na ložiscích zlata, uhlí a uranu. Kromě svého turkického původu nese kyrgyzská kultura prvky perského, mongolského a ruského vlivu. Kyrgyzstán je členem Společenství nezávislých států, Euroasijského ekonomického svazu, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, Šanghajské organizace pro spolupráci, Organizace islámské spolupráce, Turkické rady, Turkické komunity a Organizace spojených národů.
Etymologie Název „Kyrgyz“ je odvozen od turkického slova pro výraz „Je nás čtyřicet“, které odkazuje na čtyřicet klanů Manase, legendárního hrdiny, který sjednotil čtyřicet regionálních klanů proti Ujgurům. Perská přípona -stan znamená „místo“. V té době, na počátku 9. století našeho letopočtu, Ujgurové ovládli většinu Střední Asie (včetně Kyrgyzstánu), Mongolska a částí současného Ruska a Číny.Forty tribes and the 40-ray sun on the flag of Kyrgyzstan , SRAS–The School of Russian and Asian Studies „ -stan “ je slovo v perštině, které znamená „místo“ nebo „země“.
Čtyřicetipaprskové slunce na kyrgyzské vlajce je odkazem na stejných čtyřicet kmenů a grafický prvek ve středu slunce zobrazuje tunduk – dřevěnou korunu jurty, přenosného obydlí, které tradičně používají nomádi ve stepích střední Asie.
Pokud jde o konvence o pojmenování, oficiální název země je „Kyrgyzská republika“, který se používá na mezinárodní scéně a v zahraničních vztazích. V češtině se, i v úřední podobě, běžně používá jednoslovné jméno Kyrgyzstán.
Historie
Historie do příchodu Rusů Ve starověku v oblasti existovala indoevropská andronovská kultura, se kterou jsou spojováni Sakové a další skytské kmeny. Turkické kmeny přišly do oblasti v 6. století n. l. a postupně vytlačily nebo asimilovaly předchozí indoevropsky hovořící populace. Původ Kyrgyzů není dodnes zcela objasněn. Jejich jazyk patří do skupiny turkických jazyků. Na začátku 13. století se zemí převalila ohromná armáda vedená Čingischánem. Pod tlakem Mongolů se předci Kyrgyzů přesunuli k Ťan-šanu a Pamíru. Zde došlo i k formaci kyrgyzské národnosti za účasti místních turkických kmenů. Od 16. století už vystupují Kyrgyzové jako samostatný národ. V 17. století na ně útočili mongolští Džúngarové. Kyrgyzové vedli kočovný způsob života a živili se hlavně jako pastevci. Pro carské Rusko bylo velice snadné pastevce porazit a v roce 1876 se stalo území Kyrgyzstánu součástí ruského Turkestánu. Mnoho obyvatel uteklo do Číny. V roce 1878 bylo založeno pozdější hlavní město státu Biškek.
Sovětské období Po bolševické revoluci v roce 1917 nastala v zemi nucená kolektivizace. Ta zcela zbořila tradiční kočovný život Kyrgyzů. V roce 1924 bylo území ustanoveno jako Kara-Kyrgyzská autonomní oblast pod správou Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Nakonec v roce 1936 vznikla v rámci Sovětského svazu Kyrgyzská sovětská socialistická republika, která dala zemi dnešní hranice. Při sčítání lidu z roku 1989 tvořili Kyrgyzové málo přes polovinu populace. Silnou menšinou jsou Rusové a Uzbeci. V roce 1990 propukly v západní oblasti státu kolem města Oš etnické nepokoje. Uzbeci, kteří cítili slábnoucí moc rozpadajícího SSSR, povstali proti zde menšinovým Kyrgyzům. Následovala vlna emigrace, a to především Rusů.
Nezávislost Nezávislá republika Kyrgyzstán vznikla v roce 1991, kdy se rozpadl SSSR. Kyrgyzstán se stal členem Společenství nezávislých států ještě téhož roku. Prvním prezidentem byl Askar Akajev, člen komunistické strany a prezident Akademie věd v Kyrgyzstánu. Akajev zažil velký skandál, když vyšlo najevo, že někteří členové vlády museli podat demisi, protože nebyli kyrgyzské národnosti. V roce 1994 bylo vypsáno referendum o setrvání Akajeva ve funkci prezidenta. Pro setrvání hlasovalo přes 96 % voličů. V roce 1995 byl Akajev zvolen prezidentem na dalších pět let. Jeho kampani napomáhala státem řízená média. Tři z šesti opozičních kandidátů odstoupili už před volbami, takže volby nelze považovat za zcela demokratické a svobodné. Další referendum proběhlo v roce 1996, kdy si Akajev posílil své pravomoci ve státě. Referendem v roce 1998 změnil Akajev ústavu státu. Snížil počet poslanců v parlamentu, zrušil jejich imunitu, zrušil zákon o svobodě slova a svobodě tisku a ovládl veškerá média v zemi.
Tulipánová revoluce náhled|Bývalý prezident Askar Akajev na návštěvě v Bílém domě u prezidenta Bushe v září 2002 Parlamentní volby v roce 2000 byly za účasti pozorovatelů z OBSE. Zjistili, že opoziční kandidáti nemají žádný prostor v médiích a vláda se je snaží všemožně znevýhodňovat. Volby byly označeny za nesvobodné. Další prezidentské volby téhož roku vyhrál očekávaně Akajev.
V únoru a březnu 2005 proběhly volby do parlamentu opět za účasti pozorovatelů OBSE. Pozorovatelé uvedli, že ačkoli druhé kolo voleb znamenalo určité zlepšení oproti prvnímu kolu z 27. února, přesto volby nevyhověly mezinárodním standardům. Naproti tomu pozorovatelé ze Společenství nezávislých států označili volby za dobře zorganizované, svobodné a spravedlivé. To už ale v zemi začaly nepokoje a demonstrace požadující od Akajeva odstoupení z čela státu. Nepokoje se změnily v revoluci, která se označuje jako Tulipánová revoluce a je jednou z tzv. barevných revolucí, které proběhly v zemích bývalého SSSR (Oranžová revoluce na Ukrajině 2004, Růžová revoluce v Gruzii 2003). Akajev uprchl s rodinou ze země do Ruska. Premiér Nikolaj Tanajev rezignoval v okamžiku, kdy opozice ovládla média a policie se zčásti rozprchla a zčásti se přidala k protestujícím. Protesty v některých částech hlavního města přerostly v rabování. Nově vypsané volby v červnu 2005 vyhrála opozice. Premiérem se stal Felix Kulov a prezidentem Kurmanbek Bakijev, který byl touto funkcí pověřen již den po útěku Akajeva. V roce 2006 vyšla nová ústava, podle které ztrácí prezident podstatnou část svých pravomocí.
2009–2015 náhled|Hořící armádní vozidlo před budovou prezidentského úřadu v Biškeku během nepokojů 7. dubna 2010. Ačkoliv byl Kurmanbek Bakijev jako nový prezident mezinárodně vnímán jako prodemokratický, následný vývoj situace v zemi poukazoval na pozvolný návrat k situaci před Tulipánovou revolucí (potlačování opozice, nesvobodné volby). Ve volbách v červenci 2009 byl Kurmanbek Bakijev zvolen opětovně, opozice však volby označila za zfalšované, znepokojení vyjádřila i OBSE.
Dne 15. března 2010 obvinili opoziční aktivisté, v reakci na cenzurované vysílání BBC, vládu ze snahy blokovat všechny nezávislé mediální zdroje informací. Vláda se následně hájila tvrzením, že tyto kroky učinila v reakci na obavy z nepokojů v důsledku zvyšujících se cen energií.Kyrgyzstán rušil vysílání BBC. Vláda zřejmě spustila informační blokádu Tato situace se stala impulzem k následným nepokojům, které 7. dubna následně vypukly masově, převážně v hlavním městě Biškeku a v Talasu na severu země. Demonstrace byly zaměřeny proti současné vládě s požadavkem odstoupení prezidenta Kurmanbeka Bakijeva. Dav protestujících v Talasu zbil i tehdejšího ministra vnitra. Vláda v zemi vyhlásila výjimečný stav.Demonstranti v Kyrgyzstánu ubili ministra, v zemi platí výjimečný stav Předsedkyní nově vytvořené prozatímní vlády se následně stala sociální demokratka a představitelka opozice Roza Otunbajevová, která by měla vytvořit návrh nové ústavy a připravit svobodné volby.
V červnu 2010 proběhly na jihu země etnické nepokoje mezi Kyrgyzy a Uzbeky, především ve formě útoků proti uzbecké menšině, hlášeno bylo i rabování a žhářství.V Kyrgyzstánu hrozí občanská válka. iHNED.cz. 14.6.2010 Kyrgyzská vláda neměla situaci pod kontrolu a Ruská federace do země vyslala nejméně 150 výsadkářů, aby chránili ruské vojenské objekty a ruské občany. Při nepokojích zemřelo přes 100 lidí, 400 000 opustilo své domovy, z toho 110 000 lidí uprchlo do sousedního Uzbekistánu, který nakonec uzavřel hranice.
Dne 6. srpna 2015 vstoupil Kyrgyzstán do Eurasijské ekonomické unie, jejímiž členy jsou Rusko, Kazachstán, Bělorusko a Arménie. náhled|Kyrgyzský prezident Sadyr Žaparov při setkání s ruským prezidentem Putinem v Moskvě 9. května 2025
V roce 2017 se stal prezidentem Sooronbaj Žeenbekov. Z funkce odstoupil po násilných protestech v říjnu 2020. Jeho nástupcem se stal Sadyr Žaparov, označovaný za nacionalistu a autoritáře. V dubnu 2021 se konalo referendum o nové ústavě, v němž voliči schválili výrazné posílení prezidentských pravomocí. Za Žaparovova působení v čele státu se vyhrotil pohraniční spor s Tádžikistánem o enklávu Voruch, který vyústil v ozbrojené srážky.
Kyrgyzstán je podle indexu demokracie označován za hybridní režim, kde není opozice tak tvrdě potlačována jako v sousedních zemích, dochází i k pluralitním volbám, které jsou však často manipulovány. Problémem země je politická nestabilita, masivní korupce a sociální nespravedlnost, politické konflikty se spíše než programových otázek týkají rivality mezi regionálními klany. Postavení národnostních menšin je nerovnoprávné, Cenu Martina Ennalse pro bojovníky za lidská práva získal uzbecký aktivista Azimžan Askarov, který zemřel v roce 2020 ve vězení.
Státní symboly Vlajka