upright|náhled|František Derfler na náměstí Svobody během sametové revoluce Sametová revoluce v Brně se odehrávala především na náměstí Svobody, kde se od pondělí 20. listopadu 1989 scházely desetitisíce lidí na podporu požadavků studentů po brutálním potlačení pokojné demonstrace v Praze na Národní třídě 17. listopadu 1989.

Mezi hlavní tváře sametové revoluce v Brně patřili disident a zakladatel místního Občanského fóra Jaroslav Šabata, studenti Jiří Voráč a Roman Švanda, aktivistka Hana Holcnerová, novinářka Jana Soukupová, herci František Derfler a Břetislav Rychlík, vědec Michael Dymáček, dramatik Milan Uhde, historik Jaroslav Mezník a lingvista Dušan Šlosar.

Průběh sametové revoluce Informace o krvavém policejním zásahu na Národní třídě se do Brna dostaly v sobotu 18. listopadu 1989 ráno prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic Hlas Ameriky a Svobodná Evropa a rakouské televize. Jako první zareagovala brněnská disidentka Hana Holcnerová, kterou jako zpravodajku Východoevropské informační agentury o zásahu na Národní třídě telefonicky informoval v jednu hodinu ráno Petr Uhl.

Hana Holcnerová poté na vysokoškolských kolejích informovala studenty o připravované manifestaci na pondělí 20. listopadu na náměstí Svobody. Sama se jí účastnit nemohla, protože ji a dalšího brněnského disidenta Jaroslava Šabatu před demonstrací zatkla Státní bezpečnost.

V neděli 19. listopadu ráno vznikl na filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně studentský stávkový výbor, v jehož čele stál Jiří Voráč. Toho dne setkali studenti v bytě režisérky Divadla na provázku Evy Tálské s divadelníky z HaDivadla a Divadla na provázku, kteří se vrátili z hostování v Praze.

Zapojení divadelníků V pražském Juniorklubu Na Chmelnici hráli 17. listopadu 1989 společné představení Rozrazil 1/88 – O demokracii. Během něj vystoupil na jevišti brněnský student Roman Ráček, který právě přišel zbitý z Národní třídy, aby řekl, co se stalo. „Měl jsem roztříštěný konec lokte […], naražená žebra a nohy. Ale to jsem v té chvíli ani nevnímal,“ uvedl Roman Ráček v rozhovoru pro Paměť národa.

V sobotu 18. listopadu se na setkání divadelníků v pražském Realistickém divadle brněnské soubory jako první vyslovily pro podporu studentské stávky. „Diskuse v Realistickém divadle trvala hodinu a půl a lidi z HaDivadla a Provázku se zvedli a řekli, my jedeme na Chmelnici, kde máme od 16 hodin představení, a tam tu stávku vyhlásíme,“ popsal pro Paměť národa herec HaDivadla Josef Kovalčuk.

Studentská stávka náhled|Transparent studentů fakulty stavební VUT na Žerotínově náměstí (před Městským výborem KSČ) během sametové revoluce V pondělí 20. listopadu ráno vyhlásili studenti brněnské filozofické fakulty stávku. Spolužákům vysvětlovali situaci a posílali je do poslucháren, kde měly místo výuky probíhat diskuse. Kolem poledne se jim podařilo na nádvoří fakulty shromáždit na několik stovek studentů i z ostatních brněnských vysokých škol.

Studenti založili tiskové středisko, které mělo v době cenzurovaných sdělovacích prostředků šířit informace o zásahu na Národní třídě a důvodech studentské stávky. Tato práce obnášela nepřetržité kopírování materiálů o zásahu a stávce, které studenti vylepovali po městě. V prvních dnech stávky to mělo velký význam pro změnu názorů ve společnosti, a proto museli studenti svádět boj se Státní bezpečností, jak popsal Marek Pivovar, který v tiskovém středisku filozofické fakulty působil:

„Trvala tři noci od úterka prvního týdne stávky. Kde se vzali, tu se vzali, objevili se pánové s obrovským množstvím plakátů, nabádajících ke klidu, vemlouvajících se k citům, přece za nás nebudou rozhodovat děti, rozvracet si nedáme, zabraňte atd. Nechyběly ani výhružky. Některé letáky byly podepsány městským výborem někdejší vládnoucí strany, jiné bez podpisu. Pánové strhávali naše a lepili svoje. Přišel-li jednotlivec-student, a chtěl vylepovat a strhávat, okamžitě byl fyzicky napaden. Okamžitě telefonáty na koleje. A vypuklo to. Hloučky studentů a hloučky kdoví koho vlastně. Ač jejich tiskovin bylo neporovnatelně více, po třech dnech nebylo o vítězi pochyb. Pamatuji si na scénu z nádraží, kde rozhořčení železničáři lapili studenta – lepiče a přivolali hlídku VB. Hlídka ho bez řečí a bez kontroly propustila. A na nádraží se později objevila zvláštní nástěnka, určená studentům a jejich výzvám.“

Informace šířili i herci, kteří místo představení informovali diváky o situaci a komentovali aktuální dění. Kromě toho vyjížděli také do továren, aby informovali o připravované generální stávce.

Centrem koordinace stávkové aktivity studentů i divadel se stalo Divadlo na provázku, které sídlilo v hlavní budově Domu umění na Malinovského náměstí.

Demonstrace na náměstí Svobody náhled|Demonstrace na náměstí Svobody 20. listopadu 1989 První velká demonstrace se v Brně uskutečnila v pondělí 20. listopadu v podvečer na náměstí Svobody i přes přítomnost policistů, kteří blokovali přístup na náměstí a byli připraveni na zásah vodními děli. Podle různých odhadů zaplnilo 30 až 40 tisíc lidí, mezi nimi i disident Jiří Dienstbier, který ji popsal v Lidových novinách:

„Zažil jsem první velkou demonstraci v Brně po dvaceti letech. Ulice k Náměstí Svobody byly uzavřeny policejními kordony. Na náměstí samém několik set lidí nejprve rozpačitě postávalo. Pak někoho napadlo zavést hlouček k ústí České ulice. Pusťte je! skandovali. A policie, náhle sevřená mezi dvě lidské masy, uvolnila cestu. Hněv se změnil v nadšení. Lidé našli svobodu. Obyvatelé se změnili v občany.“

Lidé zapalovali svíčky a poslouchali řečníky, kteří k nim promlouvali bez ozvučení. Shromáždění moderovali Eva „Truda“ Vidlařová a František Derfler z Divadla na provázku. Prohlášení vysokoškolských studentů o stávce, která měla trvat až do splnění jejich požadavků, přečetl Roman Ráček.

„Na náměstí Svobody bylo lešení s transparentem Sláva VŘSR s portrétem Lenina, Gorbačova a Husáka. Vylezli jsme na to lešení ještě se signatářem Charty 77 Františkem Derflerem a studentem Romanem Ráčkem. Mluvili jsme k lidem bez mikrofonu. Pod námi stáli fízlové, natáčeli si nás z Běhounské ulice z okna,“ popsal pro Paměť národa Břetislav Rychlík.

upright|náhled|vlevo|Náměstí Svobody během sametové revoluce V úterý 21. listopadu se lidé na náměstí opět sešli a řečníci k nim promlouvali s megafonem. Žádali vyšetření zásahu na Národní třídě, propuštění politických vězňů, zrušení vedoucí úlohy Komunistické strany Československa zakotvené v ústavě, svobodné volby a svobodu shromažďování.

Ve středu 22. listopadu už promlouvali z tribuny u morového sloupu s profesionálním ozvučením půjčeným z Divadla na provázku disidenti Hana Holcnerová a Jaroslav Šabata, setkání moderovala novinářka a disidentka Jana Soukupová.

V tento den také bylo v Brně ustaveno Občanské fórum – jeho zástupci se stali Jaroslav Šabata, herec František Derfler, Hana Holcnerová, historik Radomír Malý, výtvarník Vladimír Matoušek, předseda Městského výboru Socialistického svazu mládeže Libor Trublík, student Jiří Voráč, tajemník Československé strany socialistické Jiří Venclík a Jiří Zahradník z Mírového výboru ČSSR.

Ve čtvrtek 23. listopadu promluvila k lidem o událostech v Praze herečka Jiřina Jirásková.

V neděli 26. listopadu se Brňané spojili v řetěz lidských rukou, který sahal od náměstí Svobody k věznici v Bohunicích. Zde požadovali propuštění disidenta Petra Cibulky, ke kterému k překvapení všech skutečně došlo. Ve stejný den oznámil primátor města Josef Pernica, že předává prostory na Staré radnici Občanskému fóru.

Generální stávka upright|náhled|Letáky na zdech v Brně během sametové revoluce V pondělí 27. listopadu se Brňané připojili ke generální stávce na podporu požadavků Občanského fóra a studentů, kterou ohlásily v poledne údery zvonů brněnských kostel. Desetitisíce lidí se zúčastnily manifestačního průvodu z náměstí Rudé armády na náměstí Svobody a dále k nádraží.

„Nad jejich hlavami vlály čs. státní vlajky, na transparentech jsme četli hesla vyzývající k uspořádání svobodných voleb, zrušení ústavního článku o vedoucím postavení komunistické strany, požadující demisi vlády apod. Během pochodu přes náměstí Svobody se představovaly procházející kolektivy z Dřevopodniku, Mosilany, Průmyslových staveb Brno, RaJ I., Služeb města Brna, Divadla na provázku, Fruty, filosofické fakulty UJEP, střední zemědělské školy Klobouky u Brna atd,“ referoval deník Rovnost.

„Celým Brnem se valily davy šťastných, rozesmátých lidí ve zjevné euforii, se spoustou tu vtipnějších, tu popisnějších transparentů. Byla tam cítit obrovská spontánní energie. To už bylo nad slunce jasné, že přijde období změn a návrat ke starým pořádkům nebude možný,“ popsal Jiří Voráč pro Paměť národa.

Stávka, která trvala od 12 do 14 hodin, rozhodla o dalším vývoji situace – moc v Československu začalo přebírat Občanské fórum. Dne 29. listopadu komunističtí poslanci zrušili ústavní článek 4 o vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Následovalo jmenování první federální vlády bez většiny KSČ po více než čtyřiceti letech. Na svou funkci abdikoval prezident Gustáv Husák. Za jeho nástupce komunističtí poslanci zvolili 29. prosince 1989 jednomyslně Václava Havla.

Návštěva prezidenta Havla Dne 15. ledna 1990 navštívil Václav Havel Brno poprvé jako prezident. Sešel se s nově zvoleným rektorem University Jana Evangelisty Purkyně Milanem Jelínkem, který ho informoval o tom, že univerzita bude přejmenována na Masarykovu, což zněl její původní název. Poté prezident besedoval v Mahenově divadle s vysokoškoláky, poobědval v Akademické menze, zastavil se na Vojenské akademii Antonína Zápotockého a zavítal do I. brněnské strojírny.

V podvečer se zúčastnil mítinku na náměstí Svobody, na kterém se sešlo 50 tisíc lidí. Nad hlavami lidí vlály československé vlajky, prapory s moravskou orlicí a četné transparenty, například s textem „Země moravská Havlovi tleská! Prezident z tribuny poděkoval za vřelé přijetí a připomněl svůj blízký vztah k Moravě:

„Prožil jsem zde velkou část svého mládí, žije tu mnoho mých přátel, například filozof Josef Šafařík, který měl na mne velký vliv. V Divadle na provázku se hrála poprvé, ovšem pod pseudonymem, jedna moje hra. Nemohu však Moravě za svoji osobu nic slibovat, nejsem ani parlament, ani vláda, mám určený rozsah pravomocí, které nejsou neomezené, a nemohu je zneužívat.“

Odkazy Reference

Externí odkazy

Brněnský sedmnáctý

Brno Kategorie:Dějiny Brna