Kostel svatého Fabiána a Šebestiána je jednolodní kostel ve Staré Živohošti, která spadá pod obec Chotilsko, v okolí Slapské přehrady. Jedná se o sakrální stavbu raně středověkého původu, přesněji původně o trojlodní románskou baziliku. Areál kostela se nachází na levém břehu Vltavy, nízko nad břehem přehradního jezera. Je tvořen hřbitovem, v jehož jižní části blíže k řece stojí kostel. V koutě hřbitova, v severozápadní části je zvonice. Byl farním kostelem místní farnosti, od 13. července 2009 spadá pod římskokatolickou farnost ve Starém Kníně.

Pověsti O založení živohošťského kostela se vypráví lidová pověst. Existuje více verzí, ovšem všechny s podobným jádrem o rytíři a jeho ženě obviněné z nevěry. Níže zmíněnou verzi uvádí Antonín Podlaha ve své knize Posvátná místa Království českého z roku 1908. Rytíř z nedalekého Tloskovského panství poručil svým služebníkům, aby v blízkých lesích zavraždili jeho nevinnou manželku obviněnou z cizoložství. Žena, aby se vyhla trestu, služebnictvu navrhla na důkaz své neviny, že přejde přes řeku Vltavu, aniž by se utopila. Manželka se skutečně bez újmy dostala na druhý břeh. Usadila se v jeskyňce a porodila dva syny, jimž dala jména Fabián a Šebestián. Později rytíř svou zavrženou choť nalezl, přijal ji zpět a na počest nechal postavit kostel, který nese jména synů. Pověst o živohošťském kostele se vypráví v mnoha verzích. Kromě výše zmíněné existuje i ta, ve které rytíř na Ostromeči dal zabednit svou nevinnou paní do sudu a nechal shodit z hradu do Vltavy. Později ji nalezl i se dvěma syny v jeskyni pod kostelem.

Historie Osidlování oblasti v okolí Živohoště probíhalo již od konce 10. století. Postupně zde vznikaly knížecí dvorce tehdy vládnoucích Přemyslovců, které převážně sloužily jako střediska pro lov. V písemné zmínce v kronice kanovníka vyšehradského Františka z roku 1141 se vypráví o Vánocích roku předešlého. Podle ní v Živohošti trávil vánoční svátky kníže Vladislav II. Z tohoto záznamu lze tedy nepřímo dosvědčit, že na místě již musela existovat nějaká sakrální stavba, neboť je nepravděpodobné, aby kníže a jeho družina trávili vánoční svátky v knížecím dvorci, ve kterém by nebyla křesťanská svatyně. Poprvé je živohošťský kostel písemně doložený až v roce 1271, kdy královna Kunhuta, manželka krále Přemysla Otakara II., darovala kostel řádu křižovníků s červenou hvězdou.

V roce 1954 zmizela pod hladinou nové přehradní nádrže velká část obce Živohošť. Před napuštěním stál kostel na vysoké příkré skále nad vesnicí. Nyní se kostel nachází blízko u břehu na nepatrné vyvýšenině. Po likvidaci vesnice pro výstavbu přehrady ze z obce kromě areálu kostela dochovala fara, bývalý domek kostelníka a bývalá dvoutřídní škola (nyní rekreační objekt).

V roce 2000 byl sejmut z klenby pilíře arkády na jižní straně kostela zbytek nástěnné malby Panny Marie. Odborné sejmutí prováděl akademický malíř a restaurátor Petr Bareš. Malba zahrnuje část obličeje a pravé rameno, je neznámého autora a pravděpodobně pochází z první poloviny 14. století.

Ze Živohošťského kostela se dochoval originál rukopisného iluminovaného misálu z předhusitského období. Je psán latinsky a nyní je uložen v oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze.

Stavební vývoj náhled|Půdorys kostela náhled|Zaslepená mezilodní arkáda

Archeologickým bádáním bylo zjištěno, že v oblasti kostela se nacházelo raně středověké pohřebiště. Zároveň podle dochovaných zbytků je možné doložit, že se původně jednalo o románskou trojlodní baziliku s bočními loděmi, klenutými valenou klenbou. V roce 1975 k tomuto závěru došel Josef Burget, který na místě prováděl výzkum v návaznosti na nové objevy při opravě vnější omítky. Tak vyvrátil tvrzení dříve většinou uváděné v odborné literatuře, že živohošťský kostel je stavbou gotickou, která pochází z druhé poloviny 14. století. Existenci boční lodě potvrzují kromě i dalších znaků dva zazděné otvory s oblouky po jižní straně stávající lodi, které měly býti mezilodní arkádou. Dříve se uvažovalo o jednom otvoru jako o vstupu do kostela. Dále jako důkaz druhé lodě možné zmínit i stopy po patě klenby. Dá se předpokládat, že kněžiště mělo formu klasické apsidy.

náhled|Pozůstatky gotických oken

V poslední čtvrtině 14. století proběhla rozsáhlá gotická přestavba. K ní pravděpodobně došlo pro povýšení Živohoště na sídlo farní správy v roce 1361. Z dříve románské baziliky se zřejmě jen zachovala jižní stěna hlavní lodě s arkádami, které se během přestavby zazdili. Boční lodě zanikly. Místo absidového presbytáře byl zbudován nový gotický. Kněžiště je pravoúhlé, završené klenbou o dvou klenebních polích. Po boku jeho severní zdi byla postavena sakristie, půdorysně téměř čtvercová. Ta je zaklenutá křížově s žebry. Na východní stěně kněžiště byly situovány dvě lomená okna s kružbami, která měly podobu jednoduchých obrazců – čtyřlistů v kruhu nad dvojicí mírně zahrocených jeptišek. Okna byly později zazděna, ovšem v roce 1975 při již zmiňovaném průzkumu znovuobjevena. Jejich zbytky byly ponechány a zaslepeny, na fasádě jsou vidět dodnes. Pozdější úpravy kostela změnily jeho gotickou podobu už jen zcela nepatrně.

V období baroka byla upravena okna v kněžišti, lodi a sakristii. V letech 1868-1869 byl živohošťský kostel znovu opraven a to v novorománském stylu, o čemž svědčí nápis nad vchodem do předsíně. Předsíň byla přistavěna k lodi kostela zrovna v tomto období. Souběžně proběhla i výměna konstrukce krovu, na níž byla přistavěna i sanktusová věžička. Věž spadla na konci osmdesátých let dvacátého století při vichřici. V roce 2003 byla opět vztyčena nová.

Exteriér Živohošťský kostel není na první pohled příliš výrazný. V jeho slohu je patrná tehdejší inspirace stavbami v regionu (např. kostel svatého Martina v Sedlčanech) Podélná stavba, omítnutá bílou barvou má kněžiště orientované na východ. Okolo východní a jižní zdi je presbytář podepřen celkem pěti opěráky. Dva jsou orientovány diagonálně na hranách stavby a jeden je umístěn ve vodorovné ose kněžiště. Mezi nimi jsou pozůstatky zaslepených gotických oken. Další dva opěráky jsou poté pravidelně rozmístěny mezi oblouková okna směřující na jih. Po severním boku presbytáře se nachází sakristie. Před presbytářem je hlavní loď. Loď je v půdorysu obdélníková, podobně dlouhá, ovšem k severní straně širší než kněžiště. V přibližně její příčné ose jsou naproti sobě oblouková okna. Pod jižním oknem je odhalená dřívější historická arkáda o dvou obloucích. Do hlavní lodě se vstupuje přes předsíň, která stojí na západ od ní. V čele venkovní zdi předsíně je nad vchodem nápis a nad ním barokně tvarované okno. Jižní a severní zdi nahoře rámují lizény s obloučkovým vlysem. Na střeše nad presbytářem se tyčí sanktusová věž.

Interiér náhled|249x249pixelů|Pohled na presbytář s vítězným obloukem

Pravoúhlé kněžiště je o dvou klenebních polích. Obě pole jsou žebrované. Blíže k východu je použito klenby obkročné, druhé pole je klenuto křížově. Žebra mají klínový profil, jen náběhy jsou složitější profilace – otupený klín s postranním vyžlabením. Setkávají se na příporách, které jsou ukončeny okosem, úzkým výžlabkem a patkou, která má nejčastěji kuželovitý tvar. V ojedinělých případech se jedná i o jehlanovitý tvar konzoly, nebo rustikální značně otlučené maskarony. Před presbytářem se nachází prostý vítězný oblouk, jehož profil je hruškového tvaru. Svorníky kleneb jsou ploché kruhové dekorované štítky.

V severní vnitřní stěně kněžiště je umístěn eucharistický svatostánek s tvarovaným kamenným rámem. Na protější straně se nachází výklenek s též tvarovaným rámem z kamene. Kostel má dva oltáře.

Nad vchodem do sakristie z kněžiště je obraz, u kterého je možné, že pochází z původního hlavního oltáře. Zobrazuje svatého Fabiána a svatého Šebestiána, nad kterými se vznáší Panna Marie a úplně nejvýše trůní Nejsvětější Trojice. V pozadí je živohošťský kostel.

Galerie

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Živohošť Fabiána a Šebestiána Živohošť Fabiána a Šebestiána Živohošť Kategorie:Římskokatolická farnost Starý Knín Kategorie:Chotilsko