Kuvajt, plným názvem Stát Kuvajt, je stát v jihozápadní Asii na Blízkém východě. Nachází se na severním okraji Arabského poloostrova v cípu Perského zálivu, na severu sousedí s Irákem a na jihu se Saúdskou Arábií. Přes Perský záliv má také námořní hranici s Íránem. Většinu jeho území tvoří nížinná vyprahlá poušť s malými výškovými rozdíly, panuje zde horké a suché pouštní klima. Kuvajt je částečně městským státem,El-Katiri, Laura, Bassam Fattouh and Paul Segal. 2011 Anatomy of an oil-based welfare state: rent distribution in Kuwait. Kuwait City: Kuwait Programme on Development, Governance and Globalisation in the Gulf States na ploše 18 000 km² žije 5 milionů obyvatel. Hlavním a největším městem je stejnojmenný Kuvajt, v jehož aglomeraci žijí skoro tři čtvrtiny obyvatel země. Vlastní kuvajtští občané tvoří necelou třetinu obyvatel státu, zbytek jsou přistěhovalci: nejpočetnější jsou Indové a Egypťané. Úředním jazykem je arabština, oficiálním náboženstvím je islám, k němuž se hlásí 77 % obyvatel, 17 % ke křesťanství.
Území dnešního Kuvajtu bylo lidmi obýváno již od starověku, zejména díky své strategické poloze v cípu Perského zálivu poblíž ústí řek Tigris a Eufrat. Na počátku 18. století patřilo území dnešního Kuvajtu pod jurisdikci emirátu Bani Chálid z klanu Bani Chálid, poté se území začalo nazývat Šejkanát Kuvajt, v roce 1899 se stalo britským protektorátem. Před objevením zásob ropy v roce 1938 se na území dnešního Kuvajtu nacházel regionální obchodní přístav. Protektorátní dohody se Spojeným královstvím skončily v červnu 1961, kdy se Kuvajt oficiálně stal nezávislým státem. V letech 1946–1982 prošla země rozsáhlou modernizací, která byla z velké části založena na příjmech z těžby ropy. V 80. letech 20. století zažil Kuvajt období geopolitické nestability a hospodářské krize po krachu na burze.
V srpnu 1990 byl stát Kuvajt napaden a následně anektován Irákem pod vedením Saddáma Husajna v důsledku sporů o těžbu ropy."OPEC pressures Kuwait to moderate quota demand", New Straits Times, 7 June 1989 Irácká okupace Kuvajtu skončila v únoru 1991 poté, co mezinárodní koalice pod vedením Američanů během války v Zálivu vyhnala irácké jednotky ze země.
Kuvajt je unitární polokonstituční monarchií, stejně jako většina ostatních arabských států Perského zálivu je emirátem; emír je hlavou státu, vykonává i zákonodárnou moc. Režim je označován jako autokratický (diktatura) a politickému systému dominuje vládnoucí dynastie Sabahů. Kuvajt má ekonomiku s vysokými příjmy, za kterou stojí šesté největší zásoby ropy na světě. V indexu lidského rozvoje se umístil na 52. místě. Kuvajt je považován za průkopníka v regionu, pokud jde o umění a populární kulturu, často je nazýván „Hollywoodem Zálivu“; země zahájila nejstarší moderní umělecké hnutí na Arabském poloostrově a je známo, že vytvořila jedny z předních umělců v regionu. Kuvajtská populární kultura v podobě divadla, rozhlasu, hudby a telenovel se vyváží do sousedních států. Kuvajt je zakládajícím členem Rady pro spolupráci v Zálivu a je také členem Organizace spojených národů, Ligy arabských států a Organizace zemí vyvážejících ropu.
Název Název „Kuvajt“ pochází z kuvajtské arabštiny zdrobněliny كوت (Kut nebo Kout), což znamená „pevnůstka postavená u vody“. Oficiální název země je od roku 1961 „Stát Kuvajt“.
Dějiny vlevo|náhled|Starověké mince nalezené na ostrově Fajlaka Jeden z prvních důkazů lidského osídlení území Kuvajtu pochází z doby 8 000 př. n. l., v Burganu byly nalezeny mezolitické nástroje. Neolitičtí obyvatelé Kuvajtu patřili k prvním námořním obchodníkům v historii. V severním Kuvajtu byl objeven jeden z nejstarších rákosových člunů na světě.
Okolo roku 6 500 př. n. l. zasahovala na území Kuvajtu obeidská kultura. Kuvajt byl tehdy místem interakce mezi národy vzmáhající se Mezopotámie a stále ještě neolitické východní Arábie. Kolem roku 2000 př. n. l. se na kuvajtském ostrově Fajlaka usadili sumerští obchodníci, kteří patrně přišli z Uru. Na ostrově postavili mnoho budov podobných těm, které ve stejné době vznikly v Iráku. Někteří historikové umisťují do Kuvajtského zálivu kulturu, kterou Sumerové nazývali Tilmun. Pravděpodobně ovládala obchodní námořní cesty mezi Mezopotámií a Indií. Po pádu Tilmunu byla Fajlaka osídlena Kassity.
Za Nebukadnesara II. byla Fajlaka pod novobabylónskou kontrolou. Vznikly tehdy chrámy zasvěcené bohu Šamašovi. Ve 4. století př. n. l. kolonizoval Kuvajtský záliv makedonský vojevůdce Alexandr Veliký, Fajlaku prý Alexandr pojmenoval Ikaros. V roce 127 př. n. l. bylo kolem Teredonu v dnešním Kuvajtu založeno království Charakena, jehož obyvatelstvo užívalo aramejštinu. Na ostrově Fajlaka byla doložena i parthská obchodní základna z té doby.
Nejstarší písemná zmínka o Kuvajtu pochází z roku 150 a nachází se v geografickém pojednání Klaudia Ptolemaia. Ten nazýval Kuvajtský záliv Hieros Kolpos (Sacer Sinus v latinských verzích).
V roce 224 se Kuvajt stal součástí Sásánovské říše. Sásánovci ho nazývali Mešan, což byl rovněž starý alternativní název pro Charakenu. Kromě partho-sásánovských osad se v Akkazu usadili též křesťanští nestoriáni, jsou v místě doloženi od 5. do 9. století. Vykopávky odhalily dva velké kostely pocházející z 5. a 6. století. V roce 636 kontrolu nad oblastí získal rášidský chalífát, s nímž začala arabizace a islamizace. Centrem raného islámského vlivu bylo město Kazma. vlevo|náhled|Portugalská přítomnost v oblasti v 16. století V roce 1521 se Kuvajt dostal do portugalské obchodní sféry. Na konci 16. století vybudovali Portugalci v Kuvajtu pevnost. Oficiálními vládci byli ale šejkové z klanu Bani Chálid. V roce 1682 nebo 1716 se v Kuvajtu usadil klan Bani Utbah a postupně se mu podařilo získat nadvládu v důsledku manželských aliancí.
V polovině 17. století se Kuvajt etabloval jako hlavní obchodní cesta z Perského zálivu do Aleppa. Na počátku 18. století prosperoval jako přístav a obchodní centrum pro tranzit zboží mezi Bagdádem, Indií, Maskatem a Arabským poloostrovem. Během osmanského obléhání Basry v letech 1775–79 se tamní iráčtí obchodníci uchýlili do Kuvajtu a rozvinuli zde sektor stavby lodí. V důsledku toho vzrostl kuvajtský námořní obchod. Kuvajtské lodě byly proslulé po celém Indickém oceánu a Kuvajťané si vybudovali pověst nejlepších námořníků v Perském zálivu.
V 18. století migroval z Nadždu do Kuvajtu rod Sabahů. Roku 1752 získal pozici šejků a ujal se vlády, již drží dosud. Prvním šejkem byl Sabah I. ibn Džaber as-Sabah. Na konci 18. století začal stoupat britský vliv v oblasti. Britská východoindická společnost si zřídila sídlo v Kuvajtu v roce 1792. Ovládla námořní obchod mezi Kuvajtem, Indií a východním pobřežím Afriky. vlevo|náhled|Námořní muzeum dnes v Kuvajtu připomíná roli námořního obchodu v kuvajtské minulosti V 19. století se Kuvajt stal rovněž centrem obchodu s koňmi. V polovině století vyvážel do Indie v průměru 800 koní ročně. Kuvajt byl tehdy přezdíván „Marseille Perského zálivu“, jeho ekonomická vitalita přitahovala velké množství lidí. Populace byla kosmopolitní a etnicky různorodá, tvořená Araby, Peršany, Afričany, Židy i Armény. Kuvajt byl známý svou náboženskou tolerancí. Místní elita vzdělávala své syny v Evropě více než ostatní elity Perského zálivu a byla považována za značně europeizovanou.
Kuvajtští šejkové se na konci 19. století začali obávat pohlcení Osmanskou říší. V roce 1890 tudíž šejk Mubarak Al-Sabah podepsal dohodu s britskou vládou, která z Kuvajtu učinila britský protektorát. Britové se podle smlouvy z roku 1899 měli postarat o obranu a zahraniční věci, zatímco Sabahové si ponechávali vládu nad vnitřními záležitostmi. Toto uspořádání vydrželo až do roku 1961, byť během první světové války museli Britové vyhlásit obchodní blokádu Kuvajtu, to když tehdejší kuvajtský šejk Salim Al-Mubarak Al-Sabah podpořil v konfliktu Osmanskou říši. Britská ekonomická blokáda těžce poškodila kuvajtskou ekonomiku a znamenala začátek jejího úpadku, který trval půl století.
Po první světové válce se pokusili Kuvajt ovládnout Saúdové, přesněji Abd al-Azíz ibn Saúd, během své ichwánistické expanze. Kuvajťané se ovšem ubránili – s britskou pomocí. Saúdové se pak v letech 1923 až 1937 mstili ekonomickou blokádou, což Kuvajt opět hospodářsky oslabilo. Další rána přišla během světové hospodářské krize, jež vypukla roku 1929, a kvůli níž se zhroutil například kuvajtský perlový průmysl. Kvůli japonskému vynálezu syntetických perel už se na nohy nepostavil. Kuvajt zažil po mnoha stoletích chudobu, a to navzdory tomu, že v roce 1930 byla objevena ropa. Zpočátku ekonomické výsledky země nijak neovlivnila. Hněv obyvatelstva se obracel na Brity. V roce 1938 bylo kuvajtskou mládeží založeno Svobodné kuvajtské hnutí, které se postavilo proti britské nadvládě a předložilo petici požadující sjednocení Kuvajtu s Irákem. Šlo v podstatě o výzvu irácké vládě, aby Kuvajt anektovala. V březnu 1939 vypuklo v Kuvajtu ozbrojené povstání se stejným programem. Rodina Sabahů spolu s britskou vojenskou podporou povstání násilně potlačila a jeho účastníky uvěznila. náhled|Kuvajtské vodojemy postavené roku 1979, symbol zlatých časů země Napětí ve společnosti pokleslo až po druhé světové válce spolu s masivní těžbou ropy a přílivem zisků z ní. Léta 1946 až 1982 jsou obvykle nazývána „zlatou érou Kuvajtu“. V roce 1952 se země stala největším vývozcem ropy v Perském zálivu. Životní úroveň šla rychle nahoru a program včlenění do Iráku přestal dávat smysl a ztratil přitažlivost.
V červnu 1961 Kuvajt získal nezávislost na Britech. Šejk Abdalláh III. as-Salem as-Sabah se stal prvním emírem. (Kuvajtský národní den se však slaví 25. února, v den výročí Abdalláhovy korunovace). Vznik nového státu sledoval s nevolí Irák. Jeho představitelé prohlásili Kuvajt za "nedílnou součást Iráku", ale pod tlakem ostatních arabských států a vojenských manévrů Británie (Operace Vantage) se však svých nároků vzdali. Kuvajt se záhy stal prvním z arabských států Perského zálivu, který zavedl ústavu a parlament. V roce 1963 byly uspořádány první parlamentní volby. V 60. a 70. letech 20. století byl Kuvajt považován za nejrozvinutější zemi v regionu. Kuvajtský investiční úřad se stal prvním státním investičním fondem na světě. Od 70. let 20. století měl Kuvajt nejvyšší index lidského rozvoje ze všech arabských zemí. Kuvajtský tisk byl tehdy označován za jeden z nejsvobodnějších na světě. Mnoho arabských spisovatelů se přestěhovalo do Kuvajtu, protože si zde užívali větší svobody projevu než jinde v arabském světě. Kuvajtská společnost přijala liberální postoje, většina žen například nenosila hidžáb.
Zvláštním rysem byly kuvajtské prosovětské postoje. Kuvajt byl jedinou zemí Perského zálivu, která podobné postoje vyjadřovala. Velkou roli v tom sehrálo značné množství palestinských a egyptských přistěhovalců.
Zlaté časy skončily krachem kuvajtské burzy roku 1982. Krizi prohloubil pokles cen ropy a irácko-íránská válka (v níž Kuvajťané podporovali Irák). Začal se objevovat extremismus, v průběhu 80. let došlo v Kuvajtu k několika teroristickým útokům a únosům letadel. Po skončení války mezi Íránem a Irákem, Kuvajt odmítl iráckou žádost o prominutí válečného dluhu 65 miliard dolarů. To zvýšilo napětí mezi oběma zeměmi. V roce 1990 začal Irák obviňovat Kuvajt, že u hranic provádí "šikmé vrty" a odčerpává tak ropu z iráckého území. vlevo|náhled|Kuvajtský tank M-84 během operace Pouštní štít náhled|Zapálené ropné vrty roku 1991